Beze jména 3
Druhý den vyprávěla Šarlota všechno Ingrid. Ta jen valila oči.
„Usnula jsi?“ opakovala ohromeně. „A řeklas mu, že nás nemá ponižovat? A co on na to?“
„Zabil mě pohledem, tak jsem raději šla,“ pokrčila rameny. „Jsem slaboch…“
„Nejsi,“ uklidňovala ji Ingrid. Zvonilo. „A hele,“ kývla ke dveřím. Do třídy právě vplul dějepisář Rajmont. Šarlota sklouzla na židli skoro pod stůl a tiše zaúpěla. Jak mohla zapomenout, že ho mají hned první hodinu?!
Rajmont se otočil ke třídě a počkal, až se všichni studenti v lavicích postaví. Pak jen pokynul rukou na znamení, že se mohou opět posadit.
„Má pro mě dnes něco pan Kopecký?“ optal se a rozhlédl se po třídě. „Kdepak ho máme?“ zeptal se do pléna, když ho nikde neviděl.
„Je u doktora,“ zamumlal kdosi.
„U doktora, jistě,“ ušklíbl se arogantně. „Vyřiďte mu, že pokud mi přinese své pojednání do zítra do osmi ráno, nepřidám mu další pětku.“
Šarlota jen mírně zakroutila hlavou. Doufala, že její trest alespoň k něčemu bude. Marně.
„Něco se vám snad nelíbí, slečno Machová?“ vyděsil jí šepot těsně za ní. Ani se nemusela ohlížet, aby věděla, že na ni z výšky shlíží profesor.
„Ne, pane profesore,“ pípla.
„Tak si otevřete sešity a pokračujeme ve výkladu,“ řekl opět normálním hlasem, tentokrát už k celé třídě.
Šarlota si dělala mlčky poznámky, ani se nepodívala na Ingrid nebo na profesora.